Pěkně na každý den v týdnu jedna, ať se nenudíte. Čekají vás totiž tak trochu bizarnosti. Šperky milujeme nejen proto, že jsou krásné (a že nám samozřejmě sluší). Ale taky proto, že dokážou zlepšit náladu. Prostě jen tak tím, že jsou.
Šperk jako hračka nebo špek
Jejich moc vykouzlit úsměv na tváři dokazuje rovnou původ slova. Alespoň tedy toho anglického. Jewel totiž pochází z francouzského jouel, což znamená právě hračku.
U českého slova šperk je to ještě lepší. Přejali jsme ho totiž z němčiny, ve které Sparche znamenalo blýskavou cetku. Což dává smysl. Jenže na Moravě je zase všechno jinak. Tam totiž šperk označuje mimojiné i prasečí zabijačku. Tušíte správně – je to kvůli špeku. Ale možná to do sebe všechno krásně zapadá.
Protože na pořízení spousty šperků (pokud nejsou z chirurgické oceli třeba) člověk potřebuje tučné konto. Pak je to vážně hračka.
Ryby mají víc šperků než my
Alespoň tedy těch zlatých. Sice podmořští tvorové nejsou ověšení řetězy, ale ve zlatě rovnou doslova plavou. V oceánu se totiž odhadem povaluje 10 miliard tun zlata. Akorát, že jeho částečky jsou tak drobné, že se dají jen těžko vytěžit. Navíc bychom se tím připravili o šanci chytit zlatou rybku. A to by byla škoda, ne?
Zlato k nám přiletělo z Vesmíru
Ale nebojte, nešlo o žádnou mimozemskou invazi. Snad. Usuzuje se, že když před 4,5 miliardami let dorazila na Zemi ta nejvydatnější meteoritová přeháňka, dorazilo na těch obrovských kamenech i zlato.
Proto ho neprodáváme. To víte, jeden si nikdy nemůže být jistý, že to není tajná ufonská mise. U šperků z chirurgické oceli a stříbrných šperků máme jistotu.
Diamanty v zásnubních prstenech jako z reklamy
A to doslova. Tenhle (drahý) trend totiž vznikl až v průběhu 20. století. A z jednoho jediného důvodu – díky geniálnímu marketingu společnosti De Beers. Ta se specializovala na prodej drahých kamenů a chtěla zvýšit svůj zisk. Oblékla proto diamanty do sloganu Diamanty jsou věčné a rozjela mezinárodní kampaň.
A podívejme se, ono to vyšlo. Ve 30. letech ani 10 % zásnubních prstenů neobsahovalo tenhle blýskavý kamen, ale v letech 90. už to najednou bylo rovnou 80 %.
Snubní prsteny pro muže jako trik
Nemyslíme tím snahu si muže tzv. okroužkovat. Kdepak. Ale stejně jako v předchozím bodě, tak i tady šlo jen a pouze o peníze. Šperkařský průmysl je začal vyrábět a promovat proto, aby zdvojnásobil svůj zisk. A světě div se, my na to zase skočili!
To je ale nablýskaný… šváb
Všimli jste si někdy, jak je hmyz nádherný? Perleťové krovky, sametová křídla, a ty barvy! Jenže to neuniklo zraku ani našich předkům, kteří se nežinýrovali jako šperk obléci živé brouky.
Například ve starověkém Egyptě to byli proslulí skarabeové. A pokud nechcete chodit tak daleko do historie, stačí se přenést do viktoriánské Anglie – tedy 19. století. Tam si vyšší třída na svůj oděv ráda špendlila živé, a hlavně co největší brouky.
Srdce oceánu z Titanicu vážně existovalo
Jen nebylo diamantové, nebylo ve tvaru srdce a jmenovalo se Mořská láska (Love of the Sea). Ale váže se k němu podobně tragický příběh, jako známe z devadesátkového dojáku. A velké a drahé bylo taky.
Safírový náhrdelník věnoval tehdy 40letý Henry Samuel Morley svojí o 20 let mladší lásce Kate Florence Phillips. S tou utíkal přes moře od svojí rodiny a společně plánovali nový život v San Franciscu. A podobně jako ve filmu se ona zachránila a on utonul. Akorát Kate šperk nezahodila a měla ho do konce života.